Stres je jednou z nových civilizačních chorob a má vážné dopady na
zdraví, prohlásila ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová
(ČSSD). Navrhuje proto, aby byla v zákoníku práce zakotvena povinnost,
že firmy musejí chránit své zaměstnance před stresem.
Článek s touto informací se bohužel neobjevil dnes, tedy 1. dubna, ale 11. března. Ministerstvo práce a sociálních věcí připravilo návrh, podle kterého by zaměstnavatelé nad rámec současné bezpečnosti a ochrany zdraví při práci měli chránit zaměstnance také před stresem. Tato opatření by mohla mít podobu zvláštních přestávek v práci, antistresových místností a tak dále.
Ponechme stranou fakt, že určitá míra stresu (nebo resp. tlaku) může být z hlediska pracovního výkonu prospěšná, nebo dokonce nezbytná. Samozřejmě je obecně spíše správně, aby zaměstnanec nebyl vystaven v zaměstnání nepřiměřenému stresu, který by mohl mít na jeho zdraví negativní dopad.
Je však otázkou, zda současná právní úprava ochrany zaměstnance není v tomto směru dostačující. I dnes můžeme ochranu zaměstnance před stresem (a to i opomineme-li celou problematiku BOZP) spatřovat především v těchto ustanoveních:
- § 1a ZP, upravující základní zásady pracovněprávních vztahů, mezi které řadí např. zvláštní zákonnou ochranu postavení zaměstnance, uspokojivé a bezpečné podmínky pro výkon práce či rovné zacházení a zákaz diskriminace,
- § 16 (a 17) ZP, řešící rovné zacházení a zákaz diskriminace v pracovněprávních vztazích; to může pokrývat ty případy, kdy je stres způsoben nevhodnými faktory na straně zaměstnavatele (obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování atp.), protože ne vždy musí stres zaměstnance vycházet pouze z tlaku na pracovní výkon; zde zaměstnanci přísluší právní ochrana podle AntiDZ,
- významná část ustanovení upravujících pracovní dobu a dobu odpočinku (§ 78-99 ZP), zejména omezení maximální délky pracovní doby, maximální délky směny, maximální délky práce přesčas, minimální délky doby odpočinku (mezi směnami i v týdnu), ale i další,
- celá úprava dovolené (§ 211-223 ZP), byť dovětek "na zotavenou" již v ZP obsažen není obsažen; zvláštní pozornost si v tomto směru zaslouží dodatková dovolená (§ 215 ZP), která přísluší zaměstnancům pracujícím pod zemí nebo vykonávajícím zvlášť obtížné práce,
- § 224 ZP, stanovící povinnost vytvářet zaměstnancům pracovní podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce,
- § 238-241 ZP, upravující zvláštní ochranu těhotných zaměstnankyň, kojících zaměstnankyň, zaměstnankyň-matek do devátého měsíce po porodu, a dále ochranu zaměstnanců pečujících o dítě mladší 8 let (osamělých zaměstnanců pečujících o dítě do 15 let), protože příčinou stresu může být také problematické sladění rodinného a pracovního života,
- § 243-247 ZP, upravující zvláštní ochranu mladistvých zaměstnanců (povinnost vytvářet podmínky pro jejich všestranný rozvoj, zákaz zaměstnávat je pracemi, které nejsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému rozvoji, poskytování zvýšené péče při práci aj.),
- § 300 ZP, regulující množství práce a pracovní tempo (zaměstnavatel je povinen při určení množství práce a pracovního tempa vzít v úvahu fyziologické a neuropsychologické možnosti zaměstnance),
- a (na odhlečenou) také § 318 ZP, který zakazuje uzavírání základních pracovněprávních vztahů mezi manžely nebo partnery.
Vedle toho mohou roli ochrany před stresem hrát i další faktory, ať už další zásady pracovního (potažmo soukromého) práva, jako ochrana slabší strany, zákaz zneužití práva, povinnost pravidelných zdravotních kontrol (ať se to zrovna jmenuje závodní preventivní péče nebo pracovnělékařské služby nebo ještě jinak), anebo role a působení odborových organizací v pracovněprávních vztazích.
Za porušení zákoníku práce prý žádné sankce hrozit nebudou. Pokud
zaměstnavatel opatření nezajistí, zaměstnanci nebudou moci uplatnit
žádné peněžité nároky.
„Chceme tím spíše říci, že by na to
zaměstnavatel neměl zapomínat. Představujeme si to jako dialog mezi
inspektorátem práce a firmou. Když to ten zaměstnavatel pomine, tak my
mu to připomeneme,“ vysvětlila ministryně.
V případě, že tato opatření mají být de facto nevymahatelná, nabízejí se dvě otázky? Zaprvé, proč vůbec včleňovat do ZP ustanovení, které není možné žádným způsobem vynutit. Pokud má jít jenom o zákonnou proklamaci, lze si vystačit se současnou formulací základních zásad, protože ochranu před stresem lze podřadit pod zvláštní zákonnou ochranu zaměstnance. Pokud by ale součástí návrhu měla být nějaká konkrétní opatření, pak jejich nevymahatelnost nedává smysl. V této souvislosti se právě nabízí druhá otázka, zda tato nevymahatelnost nemá být pouze dočasná, přičemž za pár let nás čeká další novelizace ZP, při níž se bude argumentovat nutností sankcionovat zaměstnavatele, kteří nechrání zaměstnance proti stresu, protože dobrovolně to nikdo nedělá.
V této souvislosti je nejvhodnější zakončit povzdechem M. Galvase: "Výrobci dobra jsou zvláštní živočišný druh. Jsou přesvědčeni, že dobro vzniká tím, že se napíše do nějakého příkazu a zákazu a tento dokument se pak uvede v život donucovací mašinérií." [2, s. 65]
Zdroje:
[1] Firmy by měly ze zákona chránit zaměstnance před stresem, navrhuje Marksová. (Novinky)
[2] Galvas, Milan. Úvahy o prespektivách liberalizace pracovního práva v ČR. In Barancová, Helena (ed.). Možnosti a hranice liberalizácie pracovných vzťahov. Bratislava: Sprint dva, 2011
Rád bych reagoval na článek výše. Dle mého názoru je pracovní stres nedílnou součástí práce každého člověka. Souhlasím s tím, že by tento stres neměl být přílišný, to pak skutečně může vést k psychickým problémům pracovníka, ale co mohu říci já je, že pokud lidé nebudou dělat pod alespoň minimální dávkou stresu, nebudou tak výkonní. Vidím to na sobě. I když osobně považuji stres spíše jako jiný pohled na adrenalin.
OdpovědětVymazatMoc si, stejně jako autor článku, nedovedu představit, jak by se něco, co by nemělo být právně vymahatelné, mělo vymáhat, obecně, jaký by to mělo mít účinek. Fráze, která říká, že to bude mezi inspektorátem a firmou mi přijde nesmyslná. V jiném slova smyslu řečeno myslím, že i když to bude inspektorát připomínat, pokud to nebude vymahatelné a trestatelné, firmy si to k srdci nevezmou.
Poslední věcí, která mi vrtá hlavou je, jakým způsobem by byla nastavena hranice přílišného stresu. Každý má hladinu stresu nastavenou někde jinde, proto nevidím možnost, jak zjistit a právně zajistit úroveň, komu co vyhovuje.
Pokud to shrnu tak, dle mého názoru je to v ZP teď definováno tak, že to dostačuje.
Martin Šimáček
Ráda bych reagovala na tento článek, u kterého mě už samotný název velice překvapil. Osobně si myslím, že stres je přirozenou vlastností člověka a nelze před ním zcela ochránit.
OdpovědětVymazatStresu lze určitě předejít nebo ho alespoň zmírnit, pokud zaměstnavatel odhadne, odkud plyne. Avšak ne u každého člověka se jedná o stres způsobený prací, a pokud stres pramení například z rodinných situací, nemyslím si, že před tímto stresem lze člověka ochránit.
Také nemohu než souhlasit s panem Šimáčkem, že pokud je člověk stresovaný prací a nedochází až k psychickým problémům, jedná se spíše o podnět k lépe vykonávané práci a ne k něčemu co člověku škodí. Samozřejmě stres nesmí překročit „zdravou“ hranici.
Podle mého názoru stres je nedílnou součástí jakékoliv práce, a je podnětem k lepšímu vykonávaní této práci. Řešení každého problému ve firmě je doprovázeno stresem, a pokud nepůsobí dlouhodobě, působí stres i motivačně, a tedy pozitivně na lidský úspěch. Pokud má někdo podat v práci nějaký výkon, pokud zaměstnavatel potřebuje dokončit zakázku, dodržet termíny, tak se stresu nevyhne. Samozřejmě zaměstnanec neměl by být vystresován natolik, aby to mělo nějaké dopady na jeho zdraví. Ale já si osobně myslím ,že současná právní úprava je k tomu úplně dostačující.
OdpovědětVymazatKdo, jak a podle čeho se bude rozhodovat o tom, zda stres na pracovišti je již neúměrný? Pro každého ta hranice stresu je odlišná a odpovědnost znamená vždy určitý stres ,a proto se nedá člověka před tím úplně ochránit. A vzhledem k tomu ,že toto ustanovení ani není vymahatelné tak není úplně jasné jak konkrétně by měli zaměstnavatelé postupovat a jak případně budou kontrolní orgány plnění takového požadavku kontrolovat .
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatMůj názor je ten, že stres v určitých situacích pomáhá člověku podat lepší výkon. Avšak jak je zmíněno v článku, dlouhodobý stres se neblaze podepisuje na duševní stránce člověka. Člověk který je po psychické stránce vysílený, je podle mého názoru horší než když je člověk vysílený fyzicky. V dnešní době je ale skoro nemožné najít zaměstnaní, kde se pod stresem nepracuje, protože zaměstnavatelé tlačí na zaměstnance neskutečným způsobem. Ve vyspělých asijských zemích je tento fenomén doprovázen v řadě případů i sebevraždou. Je otázkou času, kdy si zaměstnavatelé uvědomí, co je ještě zaměstnanec schopen snést po psychické stránce, jinak to tu za pár let a nedělám si iluze, může dopadnout jako v Japonsku či Číně. Obzvlášť když právě japonské a čínské firmy stavějí u nás pobočky a pomalu se v těchto firmách projevují znaky, které lidi odrovnávají. Nejsem si ale jistý, zda - li čeští pracovníci jsou schopni takový nápor vydržet.
OdpovědětVymazatMyslím si, že stresové situace k práci patří. Už jen z důvodu, že pokud má zaměstnanec nějaký úkol nebo povinnost, kterou musí udělat, přemýšlí jak jí udělat co nejlépe, aby naplnil očekávání svého zaměstnavatele, a také se bojí toho, jak na daný výsledek bude zaměstnavatel reagovat. Pokud člověk pracuje na vyšších pozicích jako manažer nebo ředitel, tak je dle mého názoru více stresován, než jeho podřízený, s kterým ovšem také stres pracuje (aby si udržel pozici a díky dobře odvedené práci mohl počítat s kariérním růstem), ale nadřízený si musí tuto pozici zachovat a jelikož má pod sebou několik podřízených pracovníků, je ovládán stresem a nejistotou, zdali mu podřízení dodají výsledky v uvedeném termínu, aby se jako manažer mohl chovat dále. Někomu práce ve stresu vyhovuje, někomu zase nikoliv, jak je uvedeno v ostatních komentářích. Pokud si člověk vybírá zaměstnání, musí být seznámen se všemi povinnostmi, které na dané pozici bude mít a také musí být seznámen s tím, jaké stresové situace mohou na dané pozici vzniknout a jestli je dokáže zvládnout a překonat.
OdpovědětVymazatOchrana před stresem je problematické téma, protože ne vždy je v moci zaměstnavatele stres odbourat, stačí, když je jeden zaměstnanec v kolektivu slušně řečeno blázen a už je problém na světě. Řekl bych, že klasický stres je problémem hlavně kancelářských profesí (námaha při manuální práci způsobuje vyplavování endorfinu, což pomáhá proti stresu, při kancelářské práci ale ne. Řešení by mohlo být třeba výslovně dovolit zaměstnancům poslouchat hudbu při práci (do sluchátek, aby to nerušilo ostatní a tak, aby slyšel, třeba dát pecku jen do jednoho ucha), u kancelářské práce by to nemělo negativní vliv na bezpečnost na pracovišti, tam nic moc nehrozí.
OdpovědětVymazatRáda bych reagovala na tento článek. Dle mého názoru žádný zákon nedokáže zabránit stresu v pracovním prostředí, protože každý člověk reaguje na danou vzniklou situaci jinak. Například jinak bude reagovat matka s 3-letým dítětem a jinak mladý zaměstnanec bez jakýchkoliv závazků. Dle mého názoru je toto řešení spíše na zaměstnavateli, který by ve svém vlastním zájmu měl svým zaměstnancům zajistit v rámci možností uspokojivé a klidné prostředí a také na zaměstnanci, který si jistě nevybere práci, ve které se nebude cítit dobře nebo v takové práci nezůstane, pokud dlouhodobě nedochází ke zlepšení. Dále si myslím, že by zaměstnavatel neměl nařizovat zaměstnancům pracovat dle svých pravidel. Tím chci říct, že pokud je zaměstnanec (např. doma) zvyklý pracovat s vlastní hudbou nebo rádiem (a dosahuje při tom lepších výsledků nebo vyššího výkonu), půjde zaměstnavatel sám proti sobě, když takovému člověku nařídí pracovat v klidném prostředí, protože v takovém se jemu pracuje nejlépe. Jak jsem napsala na začátku, všichni nejsme stejní a některé například ticho velmi stresuje. Samozřejmě se nejedná pouze o ticho. Těchto ovlivňujících faktorů existuje mnohem více.
OdpovědětVymazatAndrea Slavíčková
Podle mého názoru je v dnešní době nemožné se stresu vyhnout. Jak již bylo řečeno v mnoha komentářích, stres je v dnešní době nedílnou součástí jakékoli pracovní pozice a každý na něj reaguje jinak. Samozřejmě, že pokud by člověk v práci neměl žádný přiměřený stres, tak se to zřejmě podepíše i na jeho pracovním výkonu. Takže ano, stres k práci podle mého názoru patří, ale jen do určité míry! Přijde mi naprosto zbytečné vyčleňovat do ZP ustanovení, které není možné žádným způsobem vynutit. Dále by mě zajímalo jakým způsobem by se měla výše stresu posuzovat jako zdraví nebezpečná nebo zdraví únosná? To podle mě nelze, každý má stresovou hranici jinde a hlavně se vždy nemusí jednat o pracovní stres ( je mnoho jiných faktorů - stres z finanční situace, rodinných problémů, zdravotních problémů apod.).
OdpovědětVymazatKristýna Zubová (E14430)
Jak už se každý tady zmínil, stres podporuje pracovní nasazení. Nemyslím si, že je potřeba chránit pracovníky před "přirozeným" stresem. A nemyslím si, že antistresová místnost je řešením, když z takové místnosti vyjdete, nejspíš se vám vrátí předchozí pocity. Dále souhlasím s autorem článku, že pokud součástí návrhu budou konkrétní opatření, jsou nesmyslné, když nejsou vymahatelné. Nejspíš by do budoucna vymahatelná byla. Trochu mi to připomíná telepráci. U nás je také v začátcích a v Polsku už "dolaďují detaily". Až někdo přijde s návrhem, jak tento problém správně uchopit, budeme mít dobré řešení, které budeme moci dále rozvíjet.
OdpovědětVymazatVeronika Hejduková (E15522)
Ochrana zaměstnance před stresem? Myslím si, že toto téma je trochu odtržené od reality. Stresu v práci se vyhláškou člověk nezbaví. Jsem přesvědčena, že drtivá většina stresu pochází ze "sezení na dvou/třech židlích", což je oblíbená metoda velkých firem, jak ušetřit za náklady - tzn. za stávající mzdu postupně přidávají zaměstnanci práci, dokud nedělá v podstatě na dva plné úvazky (někdy i více). Stres je dle mého názoru individuální lidský pocit, který se dá vlastní iniciativou usměrňovat a regulovat. A stres z pracovních činností je jedním z mnoha působících faktorů.
OdpovědětVymazatPodle mého názoru se nelze v dnešní době vyhnout stresu, jak v práci tak v běžném životě člověka. Existují samozřejmě faktory, které tlumí stres, určitě nátlak v práci od nadřízených pro nás působí stresově, ale už i nedostatek času je vlastně nějaký stres. Každý člověk by rozhodně potřeboval, aby měl den minimálně 36 hodin, a možná ani to by nestačilo. Každému na stres pomáhá něco jiného, mě osobně by žádné ticho ani uklidňující místnost nepomohla, ba možná naopak. A pokud se jedná o určování, zda je stres ještě v únosné míře, či už ohrožující, to záleží na každém člověku.
OdpovědětVymazatPodle mého názoru zavedení takovéto vyhlášky, nepřispěje ke snížení stresu v práci. Myslím si, že stres je v práci pro některé pracovníky nezbytný, protože jsou výkonnější a jak je již známo, tak člověk pod tlakem ve většině případu pracuje efektivněji. Myslím si, že pokud vznikají stresové situace na pracovišti, tedy pokud se netýkají, že bude uzávěrka, nebo že je deadline projektu, tak jsou zapříčiněné přístupem nadřízených na pracovišti a celkovou atmosférou na pracovišti. Jak se k sobě pracovníci chovají, zda nedochází k nějakému porušování práv pracovníka např. šikana na pracovišti. To si myslím je zdrojem vzniku stresu na pracovišti. Jestli je někdo neustále nervozní, výbušné povahy a nestále se stresu, tak je to z důvodu, že ten člověk takový je a pochybuji, že nějaká antistresová místnost to změní. Možná by někomu pomohlo, že by měl více času na dokončení nebo, že by si mohli vzít častěji přestávku, ale zavedení nějaké celkové omezující vyhlášky...nemyslím, že by to něco vyřešilo. Možná naopak by to mohlo vyvolat negativní reakce a postoje.
OdpovědětVymazatV souvislosti s existencí různých stresových faktorů na pracovišti je velmi podstatná otázka, jak pracovníci vnímají aktivitu zaměstnavatele v této oblasti, zda mají pocit, že se touto problematikou zabývá. Podle vnímání zaměstnanců jejich zaměstnavatelé nevěnují příliš pozornosti pracovnímu stresu. Přibližně dvě třetiny pracovníků uvádějí, že se jejich zaměstnavatel tímto problémem nezabývá. Jen 5% zaměstnanců říká, že zaměstnavatel rozhodně věnuje pozornost problematice stresu na pracovišti a 20% že spíše věnuje pozornost. Ale 65% pracovníku si myslí ,že zaměstnanec spíše či rozhodně nevěnuje pozornost problému pracovního stresu. Proto je třeba se zabývat právní úpravou této problematiky. Ale myslím si, že je nutné provádět nějaké konkretní změny ,které se budou týkat pracovního prostředí a pomohou snížily počet podnětů ke stresu zaměstnanců jak velkých ,tak i malých firem.
OdpovědětVymazatDle mého názoru se jedná o naprostý nesmysl. Je úplně normální, že jsme v práci ve stresu. A to nemluvím o tom, že si každý svoji práci vybíral a míra stresu je jeden z faktorů, který do tohoto výběru musel zařadit. Chtěl bych vidět, jak by případné porušení vymáhalo. Jedná se akorát o další zatěžování zaměstnavatelů, které bude zneužito problémovými zaměstnanci.
OdpovědětVymazatS tím nesouhlasím. Nedokáži si v praxi představit, jak se bude ono stresové prostředí odvádět z pracoviště pryč, případně, jakým způsobem se bude měřit, že je přemíra stresu na pracovišti již neúnosná. Každá práce má přeci svůj faktor stresu, je přeci jasné, že si skladník, který balí jogurty zažije v práci méně stresu, nežli například vedoucí bankovní pobočky. Stejně tak ale budou i jiná platová ohodnocení.
OdpovědětVymazatRáda bych přispěla také svým názorem do diskuze, mnohé už zde zaznělo, ale řekla bych, že je hrozně těžké najít hranici, kdy je stres snesitelný a kdy naopak už přesahuje hranici únosnosti, ale rozhodně by se mělo na stres brát ohled, nejsem si úplně jistá zda-li protistresové opatření by se neminulo s účinkem, kdy zvláštní přestávky by akorát umožnily zaměstnancům více přemýšlet nad svými problémy a dostávat se akorát více do stresových situací. Myslím si, že zaměstnavatel nebo vedoucí úseků by měl rozvrhnout práci, tak aby byla únosná pro všechny a nejen aby jeden zaměstnanec seděl v práci od rána do večera a odcházel z práce s pocitem, že stále je v časové tísni a nesplnil všechny své úkoly, než to jiní spolupracovníci odcházeli v čase kdy jim správně končí pracovní doba. Tohle je samozřejmě jen jeden z úhlů pohledů, kdy dochází ke stresové situaci. Rozhodně souhlasím, jak už tu mnohokrát zaznělo, že pod únosným stresem, pak dochází k lepším výkonům.
OdpovědětVymazatMyslím si, že zákonná úprava stresu v zaměstnání není možná. Každý zaměstnanec by měl sám na sobě poznat, jak zvládá stres a co už je na něho moc. Neumím si představit, jak by se hodnotila přemíra stresu vyvýjena na zaměstnance. Navíc v případě, že by byl stres pod ochranou zákona, mohlo by docházet k zneužívání, protože stres není měřitelný ani přesně diagnostikovatelný.
OdpovědětVymazatMyslím si, že zákonná úprava stresu v zaměstnání není možná. Každý zaměstnanec by měl sám na sobě poznat, jak zvládá stres a co už je na něho moc. Neumím si představit, jak by se hodnotila přemíra stresu vyvýjena na zaměstnance. Navíc v případě, že by byl stres pod ochranou zákona, mohlo by docházet k zneužívání, protože stres není měřitelný ani přesně diagnostikovatelný.
OdpovědětVymazatStres prokazatelně negativně působí na lidský organismus. Avšak nevidím důvod proč by se kvůli tomu měl měnit zákoník práce. Domnívám se, že již nyní zákoník práce dostatečně upravuje zaměstnanci pracovní dobu, tak aby bylo možné práci zvládat a vykonávat. Různí lidé různě zvládají hladiny stresu a dle mého názoru, by si lidé podle toho měli vybírat své zaměstnání.
OdpovědětVymazatOchrana zaměstnance před stresem je dle mého názoru složitá. Jelikož každý člověk je jiný tak i stres vnímá jinak. Například někteří lidé pracující pod tlakem, jejich práce motivuje k vyšším výkonům a naopak některé tato práce může stresovat tak, že to dochází až k zdravotním problémům. Proto si nedokáži představit jak v zákoně nastavit hranici.
OdpovědětVymazatStres patří do každodenního života každého z nás a jinak tomu není ani v práci. Každý vnímá a zvládá stres jinak, proto je těžké stanovit nějakou únosnou hranici. Pro někoho může být stres pozitivní, protože ho nutí podávat lepší pracovní výkony a chce zapůsobit na svého nadřízeného. Pokud zaměstnanec stres nezvládá, měl by změnit pracovní místo, právní úprava mi v tomto ohledu přijde nesmyslná.
OdpovědětVymazatStres... potkáváme se s ním všude. V osobním, ale i pracovním životě. Myslím si, že v práci se stresu nelze nikdy vyhnout. Nebo respektive lze, ale vše je to o člověku. Jak moc si to bere, jak moc je zodpovědný, cílevědomý.. jak moc chce ukázat, že na to má. Je to o každém, vedení bude vždy vytvářet nátlak. Bude chtít lepší výsledky a když uvidí, že jejich úkoly zvládáme, přijdou nové - těžší a bude jich nabývat. Je jen a jen na člověku, kolik si toho na sebe nechá navalit, co si nechá líbit a jak k tomu bude přistupovat. Dle mého názoru by si v první řadě měl každý člověk najít svojí vnitřní hranici, jak k práci přistupovat. Jinak se stresu nevyhne a bude si práci nosit i domů - do osobního života. Mluvím takto nejen z vlastní zkušenosti, ale i ze zkušenosti několika mých kolegů i rodičů. Nosit si práci domů nikdy neznačí nic dobrého, odcházet každý den z práce s tím, kolik jste toho měli stihnout, ale nestihli, v noci se budit a zapisovat si úkoly na druhý den.... Zní to příšerně, ale mnohým lidem se to děje. Proto by se každý měl chránit i bez pomoci zákona. Tohle příšerně vyčerpá každého a potvrdí to kdokoliv, kdo to byť okrajově zažil.
OdpovědětVymazatNa druhé straně tu řešíme legislativu v tomto směru. Nedokážu si představit, jak tuto problematiku zákonně podchytit tak, aby to dávalo smysl a mělo to nějaký význam. Každý člověk je výjimečný a každý bude reagovat jinak. Nemyslím si, že lze stanovit pevné hranice. Nelze nikdy vyhovět všem. Navíc si nedokážu ani představit, jak by se ustanovení toho směru vymáhaly a kontrolovaly. Myslím si ale, že do určité míry je fajn, že se tato problematika řeší v zákoně. Obzvlášť ve výše zmíněných bodech. Ty mi smysl dávají. Co víc pro to ale dělat a jak to vymáhat? To je ale otázka na kterou nemám odpověď.
Lucie Málková
Bez zaměstnání to nejde. Také bych byla radši celý den doma, ale bez práce nejsou koláče. Pracuji ve skladu a není to těžká práce. Navíc vzhledem k tomu, že tu máme vysokozdvižné vozíky , tak se ani nenadřu. V klidu si na něj narovnám věci z regálů, podle objednávek a pak si je postupně u balícího stolu vyndám a dávám do jednotlivých balíků :-) .
OdpovědětVymazat